Rozhovor pro Bboy.cz
Posted in Uncategorized on February 18th, 2011 by Mr.UltrafinoMůžeš se nám představit? Kolik ti je let? Odkud jsi?
Mr.Ultrafino, 36 let, původem z Telče, 12 let v Praze.
Je Djing tvoje práce na plný úvazek nebo se živíš něčím jiným?
Jsem profesí novinář na volný noze. DJingem se neživím, co jím vydělám, investuji zpátky do muziky. Když vidím, jak si vedou kluci, co ho mají jako profesi, tak ani nechci. Nesnesl bych, aby mi nějakej markeťák diktoval, co a jak a z čeho mám hrát.
Co hraješ, kde hraješ, jak dlouho už hraješ?
Muzice se věnuji asi od šesti let, první párty jsem odehrál snad v roce 1990. Tělocvična gymnázia v Telči, dva magneťáky, mixpult místní bigbeatové skupiny Dynamit a hromada kazet nahraných z rádia. Dnes hraju výhradně z vinylů. V Praze mám tři pravidelné rezidentní párty – Funkopolis, kde hrajeme funk, soul a disko. Fúzi, kde mícháme úplně všechno a zajíždíme hodně do tanečního jazzu a latiny. Nově rozjíždíme večírek All45s, kde se hraje pouze ze sedmipalcových vinylů. Kromě toho mám nepravidelný, hodně poslechový sólo projekt Dusty Grooves Session a spoustu hostování. A nejposlednější, velmi zajímavá věc je spolupráce se skupinou experimentálních divadelníků Spitfire. Komponoval jsem soundtrack k několika jejich představením a hrozně mě to baví.
Dokázal bys dát dohromady svých 10 nejhranějších tracků, 10 nejoblíbenějších interpretů a svých 10 desek, na které jsi nejvíc pyšný?
Tracky a interprety bych asi obešel tak, že řeknu, že mám nejoblíbenější dekádu 70. léta. To je čarovná éra hudby, kde bylo všechno pohromadě. Dělali ji geniální muzikanti, vizionáři producenti, ale zároveň se v ní mohly díky společenské situaci uplatnit vlivy z undergroundu a existovala obrovská tvůrčí svoboda. Vliv téhle dekády je tak ohromný, že v podstatě všechna kvalitní hudba, kterou dneska posloucháme má kořeny právě tady. A v neposlední řadě je to taky začátek éry hudebních klubů a moderního DJingu. Co se týče desek, tak je rozdíl mezi deskou, kterou rád hraju a deskou, na kterou jsem pyšný, že ji mám. Jsem pyšný třeba na Polymelomodus od Gustava Broma nebo živák indické diskodivy Ushy Uthup z Nairobi. Ale na párty ji ode mě asi neuslyšíte.
Co tě vlastně k djingu přivedlo?
Zkusil jsem to, zjistil jsem, že mě to baví, a že dokážu bavit lidi, kteří jsou naladěni na podobnou frekvenci hudebního vkusu.
Můžeš nám přiblížit svou djingovou “filosofii”? Jak to všechno bereš, co pro tebe djing znamená?
Jak jsem už zmínil, hudbě se věnuji odmalička a DJing (jakkoliv to zní jako klišé) je pro mě formou muzikantského vyjádření. Jen místo not používám skladby a místo nástrojů gramofony. Takže si myslím, že tu platí stejná filozofie, jako u muzikantů obecně. Hezky to vyjádřil Vlasta Redl: „A vy páni muzikanti, nikomu neslužte, nedajte sa předeplatit, radši huby sušte. Chudým aj bohatým hrajte rovným šmytcem, aby bola spravedlnost aspoň při muzice.“ Volně přeloženo je to: Hrát jen věci, za kterými si stojím a za jedinou přípustnou cenzuru považovat autocenzuru.
Jaký je tvůj názor na český djing? Jsou tu DJs, kterých si opravdu vážíš?
Vadí mi, že je DJ každý, kdo si umí natahat mp3jky z internetu. A že vliv téhle masy neumětelů je tak silný, že postihuje i regulérní DJe a vlastně i hudební scénu obecně. Jeden příklad za všechny: RedBull před nějakým časem rozjel ve světě kampaň RedBull 45s, kdy proti sobě v battlu nastupovali DJové se sedmipalcovými vinyly. Koukněte se na youtube a uvidíte, jaký je to neskutečný nářez – originální akce plná hudební invence a špičkového DJingu. Ne tak v Čechách. U nás RedBull uspořádal battle, kdy proti sobě šli do ringu DJové a popcelebrity s mp3 přehrávači! Ať si o tom každý myslí co chce, ale každý DJ – zvlášť ti, co jsou nejvíc na očích – má osobní zodpovědnost za to, jak jeho scéna vypadá a kam směřuje. Jestli si „top ranking“ DJové myslí, že budoucnost je v šaškování s iPodem, tak prosím. Když je ale slyším, jak brečí, že je sponzoři někam tlačí, a že by radši hráli něco jiného, tak mi jich fakt není líto. O to víc si vážím DJů, kteří si jedou striktně svůj styl a posouvají ho pořád kupředu, namísto aby se schovávali za výmluvu, že „musí hrát pro lidi“. Nechci se pouštět do jmenování, protože bych určitě na někoho zapomněl, ale stopro je to kolega Mikuláš, Baltazar, Bíca, Goldstar, Cabaret Maňana, Chochacz, Cashmeer&Skywalker a spousta dalších. A taky můj velký mentor a guru Liquid A.
Co ty a hiphopová kultura? Cítíš se být její součástí? Zajímáš se o její historii? Co pro tebe Hip Hop znamená?
O historii DJingu se zajímám velmi a studuji ji neustále. Kapitola hiphop je jedna z nejzajímavějších, je to vrchol kreativity DJe a unikátní jev nejen v hudbě ale v umění obecně. Dneska je z toho všeho trochu parodie sebe sama, ale to se stalo v podstatě s každým hudebním žánrem, který se dostal do drápů mainstreamu. Považuji se za součást hiphop scény, protože otcové zakladatelové – Kool Herc, Africa Bambaata, DJ Hollywood, Grandmaster Flash – ti všichni hráli v podstatě to, co se snažíme připomínat. Funk, soul, disko, jazz. Jsem rád, že nás hiphopeři pomaloučku začínají brát na vědomí, díky čemuž jsem si třeba mohl zahrát na prvním vydání Affrova projektu Rap History.
Říkal jsi mi, že jsi taky trsal. Můžeš nám něco říct ke své bboy minulosti? Kde, kdy, proč, jak a s kým jsi tancoval?
Při té vzpomínce jsem se teď asi minutu nahlas smál. Můj bboying se odehrával někdy v letech 1990 – 1992. Trénovali jsme na parkovišti u kazeťáku a pak se předváděli na pátečních diskotékách v kulturáku. Mám dojem, že jsme byli dost za magory, ale hrozně nás to bavilo. O tom vlastně bboying je, ne?
Vzal sis z bboyingu něco do djingu? Jak vlastně vnímáš ten vztah “DJ – bboy”?
Nevím, jak moc je to v povědomí, ale bboy je přímo zodpovědný za vznik hiphopu. Kvůli nim začali DJové hledat skladby s breakbeatem, kvůli nim začali vymýšlet techniky, jak breakbeaty skládat za sebe, kvůli nim si MC vzal mikrofon. Vztah DJe a člověka, který bere tanec vážně, je naprosto zásadní. Stačí jeden tanečník, na kterého se při hraní můžu napojit a najednou to tam padá, že se nestačím divit.
Co říkáš na nabídku hrát pro bboys na bboy battlu? Těšíš se na to? Už jsi někdy dřív hrál pro bboys?
Na battlu jsem nehrál, ale jedna partička bboys a bgirls začala chodit na naše párty a neskutečně mě baví. Je to výzva, důvod zahrabat se do muziky, kupovat desky, vymýšlet, trénovat a učit se.
