20 let poté.

Nepřestávám se stydět za ty z nás, kteří svým tupým nevkusem a neochotou zatěžovat svůj zakrnělý mozek neustále udržují při životě normalizační sračko-pseudo-hudbu. Když za mnou přijde o půlnoci 17. listopadu 2009 dvacetiletá holka a vyžaduje po mě “Sladké mámení” je mi z toho smutno. To, že 20 let po revoluci slaví veleúspěch muzikál Míši Davida a Sagvana Tofiho považuji za zvrhlost a je mi z toho fyzicky zle. Červené knížky jsme před dvaceti lety zahazovali, ale kulturní marasmus si v sobě ochotně přiživujeme dál. A fakt to není v pohodě.

Comments are closed.